Naposledy hledané
Tipy k hledání
Měřítko
Modelářský sníh na diorama se dělá dvěma cestami: sypkým práškem, který se po nasypání zafixuje pojivem, a hotovou pastou, jež se nanáší štětcem nebo špachtlí tam, kde má sníh ulpět. V kategorii najdete prášek s velikostí vločky kolem sedmi desetin milimetru, jemné i vločkové varianty, pojiva a zimní efekty pro tající a ušlapaný sníh. Níže je rozepsané, jak se liší čerstvá nadílka od sněhu starého tři dny.
Sníh se na scéně chová podle toho, jak je starý. Čerstvý je hladký, nepošlapaný a vyplňuje nerovnosti, takže terén pod ním mizí. Pár dní starý sníh má vyjeté koleje, šedé okraje a vyčnívající trávu. Tající sníh je mokrý, místy pryč a všude kolem něj je bláto. Z těchhle tří variant si vyberte předem, protože každá se dělá jiným materiálem: prášek na čerstvý, pasta na ušlapaný a kombinace pasty s vodními efekty na tání.
Nejdřív se plocha potře pojivem nebo řídkým disperzním lepidlem, pak se prášek nasype přes sítko z výšky několika centimetrů, aby dopadal rovnoměrně. Po zaschnutí se postup opakuje tam, kde má být vrstva hlubší. Nikdy nesypejte sníh na suchý povrch a nepřitlačujte ho — ztratí nadýchanost.
Pasta se hodí na římsy, na nános na pásech a kolech, na čepici kamene a na okraje střech. Nanáší se špachtlí nebo starým štětcem v nepravidelných kusech, ne jako rovnoměrná vrstva. Sníh totiž nikdy neleží všude stejně, drží se v závětří a padá z míst, kudy někdo prošel.
Čistě bílá plocha vypadá jako cukr. Skutečný sníh má v prohlubních modrošedý stín a u cest špinavý okraj. Pomůže velmi naředěná šedomodrá lazura do prohlubní a jemný prach tam, kde jezdila technika. Teprve pak začne scéna vypadat chladně.
Zimní scéna je vděčná v tom, že sníh zakryje většinu práce na terénu. Zároveň je nemilosrdná k tomu, co trčí ven, takže detailům nad vrstvou věnujte dvojnásobnou pozornost a ostatní materiály hledejte ve scénických doplňcích.
