Texturovací pasty řeší to, co barvou namalovat nejde — skutečný objem špíny. Bahno nabalené na pásech, zaschlá hlína v podběhu, betonový prach na podvozku, protiskluzová vrstva na palubě. Pasta se nanese v hmotné vrstvě, zachová stopu po nástroji a po zaschnutí zůstane plasticky vystouplá. V kategorii najdete zemité pasty, gely i gouache hmoty pro patinování v odstínech hlíny, betonu i pouštního písku. Níže si projdeme, kam na model hmota reálně patří a jak se vyhnout nejčastější chybě — rovnoměrnému nánosu.
Namalovaná špína má jednu nevýhodu: zůstává plochá. Pod bočním světlem se na ní neukáže žádný stín, takže oko rozpozná, že jde o barvu, i když je odstín správný. Pasta má fyzický reliéf — vytvoří vlastní mikrostíny, a tím se na modelu chová jako skutečný nános hlíny.
Druhá výhoda je přilnavost. Pasta obsahuje pojivo i plnivo, takže drží bez další fixace, a navíc se do ní dá zapracovat pigment nebo posypový materiál. Výsledek pak není jednobarevný, jak by u samotné hmoty hrozilo.
Platí fyzika: hmota se nabaluje tam, kam ji přinese pohyb a kde zůstane ležet. Tedy na spodek, do podběhů, na vnitřní strany pásů a kol, na nášlapné plochy, do koutů mezi nástavbou a korbou. Na svislých plochách se pasta objevuje jen jako nástřik od kol — ve výšce, kam by stříkanec reálně dolétl.
Nanáší se špachtlí, starým štětcem nebo jen párátkem. Klíčem je nerovnoměrnost: lehké přitlačení, několik hrudek, jinde jen slabá stopa. Hodí se také hmotu místy rozstříknout — do pasty pichnete tužším štětcem a prsknete ji na plochu, čímž vzniknou drobné odstřiky. Rovnoměrně natřená vrstva je nejčastější chyba a model tím působí jako namočený v omáčce.
Zaschlá pasta bývá matná a jednobarevná. Oživí ji lehký přechod suchým pigmentem na vrcholcích, případně kapka lesklého efektu tam, kde má být bahno ještě mokré. Protiskluzové pasty se naopak nechávají čisté — jejich úkol je struktura povrchu, nikoli špína.
Pasty bývají jedním z posledních kroků stavby — kam zapadají mezi ostatní vrstvy, vysvětluje kategorie Weathering.