Scénické doplňky pro diorama jsou vrstva, po které se holý podklad změní v krajinu: travní flok a rohože, statická tráva, hotové trsy, listí, mechy, foliáž, posypové štěrky, stromy, keře i leptané a semi-latexové rostliny. Sortiment pokrývá vše od jemného prachu na okraj cesty po pětatřicetikové palmové listy a smrky vysoké přes třicet centimetrů. V textu níže najdete postup po vrstvách i rady, jak jednotlivé materiály kombinovat.
Jde o materiály, které na dioramatu zastupují živou přírodu a zemi pod nohama. Sypké materiály — flok, mikroflok, drť, štěrk a písek — tvoří plochy. Hotové prvky, tedy trsy, keře, živé ploty, kapradiny a stromy, dělají výšku a stín. Tenké listy z leptaného plíšku, papíru a semi-latexu zvládnou detail, na který by sypká hmota nikdy nedosáhla: jednotlivý list javoru, lano vinné révy, okraj rákosu nad vodou.
Nejdřív podklad a barva zeminy, pak posypové materiály na cesty a vyšlapané plochy, pak travní porost a teprve nakonec výška. Opačný postup skončí tím, že lepidlo zacáká hotové trsy a ty zešednou.
Elektrostaticky stavěná statická tráva dá rovnou plochu s vlákny vzhůru. Travní trsy na samolepicím podkladu řeší remízky a okraje bez přípravy. Travní foliáže a rohože pokryjí velkou plochu rychle a hodí se jako základ pod detailnější vrstvy.
Dva až tři milimetry odpovídají sečené trávě v 1:35 a bujnému porostu v 1:72. Pět až šest milimetrů je neudržovaná mez, deset milimetrů už je rákosiště. Jedno jediné vlákno dlouhé centimetr pokazí měřítko celé scény, proto délku vybírejte podle figurky, ne podle vzhledu v sáčku.
Až bude zeleň na místě, celou scénu srovná prach. Jemně rozetřené weatheringové přípravky položí na trávu stejný odstín, jaký má cesta i bláto na kolech, a scéna tím přestane vypadat jako slepenec materiálů.