Statická tráva na diorama je nejblíž skutečnému porostu, protože její vlákna stojí vzhůru. V kategorii najdete délky dva až tři milimetry na sečené plochy, pět až šest milimetrů na meze a neudržovanou zem a deset milimetrů na vysoký porost, a to v odstínech od jarní a letní zelené přes savanu, prérii a strniště až po podzimní a zimní tóny. Balení jsou od dvaceti gramů po stogramové sáčky. Dál na stránce je popsané, jak vlákna postavit.
Statická vlákna jsou nabitá elektrostatickým nábojem z aplikátoru. Při nasypání na vlhké lepidlo se od sebe odpuzují, zapíchnou se kolmo do vrstvy a tak i zaschnou. Výsledek pozná každý na první pohled: místo zelené plochy stojící porost se stínem u země. Pokud aplikátor nemáte, dá se trávou i posypat naplocho — pak ale dostanete jen další foliáž, nikoli trávník, a vyplatí se spíš sáhnout po hotových trsech.
Dva až tři milimetry odpovídají udržovanému trávníku v 1:35 a vzrostlé louce v 1:72. Pět až šest milimetrů je neposekaná mez, příkop a okraj pole. Desetimilimetrová vlákna patří k vodě a do rákosišť. Jedno příliš dlouhé vlákno pokazí měřítko celé scény, proto si délku vždy ověřte vedle figurky.
Skutečná louka má několik odstínů i výšek. Postupujte ve dvou až třech kolech: nejdřív kratší základní vrstva, po zaschnutí a vysátí přebytku delší vlákna jen místy. Míchejte zelenou se žlutou a hnědou — poměr devět ku jedné stačí, aby plocha ztratila tovární vzhled.
Lepidlo nanášejte v tenké souvislé vrstvě, ne po kapkách, a pracujte po menších plochách, aby nestihlo zaschnout. Po dvanácti hodinách přebytečná vlákna vysajte přes punčochu nataženou na hubici vysavače — materiál se dá znovu použít a plocha se tím pročistí.
Dobrý trávník se pozná podle toho, že v něm není vidět pravidelnost. Pracujte po malých plochách, ve více kolech a s rozdílnými odstíny, a pak doplňte výšku materiály ze scénických doplňků.