Voda na diorama se dnes dělá třemi cestami: dvousložkovou epoxidovou pryskyřicí na hluboké hladiny, hustým gelem na vlnky a pěnu a vodnými efekty na kaluže, mokré stopy a pot na plechu. V kategorii najdete lité pryskyřice, průhledné i tónované gely, zvýrazňovače bílé vody, hotové vodní desky a média pro lesklý povrch. Dál na stránce je popsané, jak se jednotlivé materiály chovají a v jakém pořadí se nanášejí.
Oko rozpozná vodu podle tří věcí: podle hloubky, podle lesku a podle pohybu. Hloubku nedělá materiál, ale namalované dno — čím dál od břehu, tím temnější odstín. Lesk dává finální vrstva. Pohyb je práce gelu, který se tahá štětcem nebo párátkem do hřebenů a nechá se zaschnout. Pořadí je vždy stejné: dno, barva, odlití hladiny, vlnky, bílé pěnové hřebeny.
Dvousložková epoxidová pryskyřice se míchá v poměru podle návodu, lije se do uzavřené vany z plastu nebo pěny a tvrdne i přes noc. Snese vrstvu několik milimetrů naráz, ale potřebuje dokonale utěsněné okraje — jinak vyteče. Hodí se na rybníky, příkopy, přístavní bazény a na kousek řeky.
Gely jsou v kelímku bílé nebo zakalené a zasychají do průhledna. Nanášejí se v tenkých vrstvách, takže nevytečou a zvládnou i svažitý terén. Barevné odstíny od tropického tyrkysu po kalnou hněď ušetří malování dna, pokud stavíte jen kaluž nebo mokrou vyjezděnou kolej.
Na pěnu za lodí, na peřeje a na nárazy o skálu se používá bílý zvýrazňovač nanášený na už zaschlou hladinu. Pro mokrý lesk na blatnících, holínkách nebo plachtě stačí lesklé médium v tenké vrstvě. Platí tu, že méně je lépe: celoplošný lesk vypadá jako lak, kdežto několik lesklých míst čte oko jako vodu.
Dvousložkovou pryskyřici i gely míchejte v jednorázové nádobce a lijte na vodorovnou plochu, kterou můžete nechat 24 hodin v klidu. Před prací se vyplatí projít modelářskou chemii — odmašťovač a čistý ředič po ruce ušetří hodně nervů, až se gel dostane tam, kam neměl.