Vrtání patří k úkonům, které model nejvíc posunou za málo práce. Provrtaná ústí hlavní, otevřené výfuky, odlehčovací otvory, uložení pro čep nebo drátěnou anténu — to všechno jsou drobnosti, které odliší model stavěný z krabice od modelu dotaženého. V této sekci najdete ruční sklíčidla, vrtáčky od nejjemnějších průměrů, mikrovrtačky i nástroje pro frézování a úpravu otvorů.
Potřebujete dvě věci: něco, co vrták drží, a vrták samotný. Držení řeší ruční sklíčidla pro práci citem a mikrovrtačky pro vrtání v sérii. Nástroje jsou v kategoriích vrtáčky a nástroje pro mikrovrtačky, kam patří i frézky a brusné hlavy pro úpravu tvaru otvoru.
Modelářské průměry začínají kolem desetiny milimetru a na modelu se nejčastěji pohybujete mezi 0,3 a 1,0 mm. Průměr si neodhadujte — změřte si drát nebo trubičku, kterou chcete vlepit, posuvným měřítkem z kategorie pravítka. Vrtat na těsno a pak otvor jemně rozšířit je vždy bezpečnější než začít velkým vrtákem.
Jemné vrtáky se lámou tlakem, nikoli namáháním. Ručním sklíčidlem otáčejte plynule a nechte nástroj pracovat. U strojního vrtání volte nízké otáčky — vysoká rychlost plast nataví a materiál se kolem vrtáku natočí místo odebrání.
Vrták má tendenci po hladkém povrchu uklouznout. Udělejte si proto důlek hrotem nebo jehlou přesně tam, kde má otvor být. Bez něj se nástroj svede a otvor skončí vedle, nejčastěji právě na pohledovém místě.
Plast se vrtá snadno. Resin je prašný a jeho prach je zdraví nebezpečný, takže je na místě odsávání nebo mokrá cesta. Kov a tvrdokovové díly chtějí nástroje s odolnějším ostřím a výrazně nižší posuv.
Vyvrtaná hrana se vždy jemně zahladí — nejrychleji nástrojem ze sekce broušení nebo tenkým pilníkem.