Broušení je ta nejnevděčnější a zároveň nejdůležitější část stavby — teprve pod barvou se ukáže, jestli jste u něj spěchali. V sekci broušení pro modeláře najdete všechno, čím se odebírá a zahlazuje materiál: brusné houbičky kopírující zaoblení, tvrdá brousítka držící rovinu, pilníky na hrubší odběr a brusné papíry v celé škále zrnitostí od hrubého srovnání až po leštění do zrcadla.
Tři věci. Zbytek vtoku na odděleném dílu, dělicí rovina z formy, která běží po celé délce trupu či hlavně, a vytmelená spára. Ke každé z nich patří jiný postup: vtok stačí seříznout a přetáhnout jemným zrnem, dělicí rovinu je potřeba odebrat po celé délce stejnoměrně, a tmel se brousí od hrubšího zrna směrem k jemnému, dokud přechod nezmizí.
Číslo udává hrubost: nižší hodnoty odebírají rychle a nechávají hluboké rýhy, vyšší pracují pomalu a povrch zjemňují. Pravidlo je jednoduché — zrnitosti nepřeskakujte. Když po hrubém zrnu sáhnete rovnou po velmi jemném, hluboké rýhy nikdy nezmizí a objeví se pod lakem. Postupujte vždy o krok a kontrolujte povrch v šikmém světle.
Na rovné ploše musí brusivo držet rovinu, jinak povrch zvlníte — k tomu slouží brousítka s tvrdým jádrem. Na zaoblení naopak chcete poddajnost, protože tvrdý nástroj srazí nejvyšší bod. Tam jsou na místě brusné houbičky. Do úzké drážky a na hranu se hodí tenký pilník.
Plast se brousí snadno a rychle se zanáší. Resin je tvrdší, prašnější a jeho prach je zdraví nebezpečný, proto ho bruste mokrou cestou nebo s odsáváním. Vytvrzené vteřinové lepidlo a dvousložkový tmel jsou tvrdší než okolí, takže u nich pracujte jemněji, aby se okolní plast neodebral rychleji než oprava.
Vybroušený model bez prachu je připravený na barvení, kde se kvalita přípravy projeví jako první.