Pilka je jediný nástroj, který projde silným materiálem a neuhne. Modelářské pilky mají list v řádu desetin milimetru, takže v řezu ztratíte minimum materiálu a dva oddělené díly k sobě pak zase dolehnou. V kategorii najdete pilky s pevnou rukojetí a vyměnitelným listem, tenké listy pro plast i resin, leptané pilové plátky pro práci v detailu, rámové pilky s napínáním a upínací přípravky, které díl při řezu drží.
Každý řez ubere přesně tolik materiálu, kolik má nástroj. U dílenské pilky je to přes milimetr, u modelářské často jen jedna až tři desetiny. Když řežete trup, abyste ho po konverzi zase spojili, nebo odřezáváte kryt motoru, který se má vrátit zpět, je tohle rozdíl mezi dílem, který dolehne, a dílem, který už jen tmelíte.
Nejpohodlnější na běžnou práci. Rukojeť dává jistotu vedení, list se vyměňuje. Vyplatí se mít dvě hustoty ozubení — jemnou na plast a tenké profily, hrubší na resin a silnější průřezy.
Velmi tenké plíšky, často bez rukojeti nebo s držákem. Jsou ohebné, takže se dostanou k povrchu a dají se použít i na odříznutí dílu těsně u stěny. Jejich doménou je práce v detailu, kde by se tuhá pilka nevešla.
Mají list napnutý v třmenu, což umožňuje řezat obloukové dráhy a vyřezávat vnitřní tvary po navrtaném otvoru. Používají se u silnějších materiálů a u scratch stavby.
Přípravek, který drží díl a vede list pod konstantním úhlem. U řezů, kde záleží na kolmosti — například při dělení trupu — je to rozdíl mezi přesným řezem a křivou plochou, kterou pak dorovnáváte brousítkem.
Začněte tahem k sobě, abyste vytvořili vodicí rýhu, a pak řežte plynule bez tlaku. Tlak pilku rozkmitá a list uhne. U plastu pracujte pomalu — rychlý pohyb třením zahřeje materiál a plast se za listem znovu slepí. Díl upněte do svěráčku ze sekce stojánky a klipy, protože držení v ruce přesnému řezu nikdy nepomůže.
Na tenké plastové desky je rychlejší naznačit řez čepelí ze sekce nože a materiál v rýze zlomit.