Plastové trubky jsou duté profily s kulatým průřezem a na modelu zastanou všechno, co má být rourou: výfuk, hlaveň, stožár, potrubí, rukáv nebo kabelovou chráničku. V nabídce jsou průměry od dvou milimetrů po jedenáct, se stěnou nejčastěji 0,5 až 0,8 mm, v délkách 350 a 375 mm. Vedle bílých a šedých variant tu jsou i čiré trubičky, u kterých se dá využít průhlednost, a potahovaný butyrátový drát.
Hlavní výhodou je otevřené čelo. Výfuk z plné kulatiny vždy vypadá jako špejle, kdežto trubka má po uříznutí hotové ústí a stačí jí ztenčit hranu zevnitř. Druhá výhoda je spojování: tenčí trubka zasunutá do silnější drží sama a dovolí vám sestavit teleskopický stožár nebo kloub, který se dá před zalepením ještě otáčet.
U trubek se vždy udávají dvě hodnoty: vnější průměr (O.D.) a vnitřní (I.D.), případně tloušťka stěny. Pokud chcete trubky vnořovat, hledejte takovou kombinaci, kde se vnější průměr menšího kusu blíží vnitřnímu průměru většího. Když se rozměry neshodnou přesně, pomůže drát nebo kulatina vlepená dovnitř jako redukce.
Na hlavně a kratší výfuky bývá lepší kov, protože má tenčí stěnu a ostřejší ústí; nabídku najdete v kovových trubičkách. Plast naopak vyhrává u dlouhých rozvodů, stožárů a potrubí, kde se lepí k plastovému povrchu a lépe se brousí do jedné roviny s dílem. Pro hranaté rozvody a rámy použijte duté čtverce.
Průhledné profily nikdy nelepte rozpouštědlem na viditelném místě; zmatní. Používají se na světlovody, sloupky krytů a vodicí trubičky pro osvětlení. Řez zahlaďte nejjemnějším brusným papírem a doleštěte, průhlednost se tím vrátí.
Trubky nejčastěji odebírají stavitelé techniky a vojenských vozidel kvůli výfukům a rourám; navazující sortiment k těmto stavbám je v modelech vojenské techniky.