Plastová kulatina je plný profil s kruhovým průřezem. Nejtenčí kusy mají 0,64 mm a připomínají silnější vlasec, nejsilnější jdou k šesti a půl milimetru. Délky bývají 250 a 350 mm. Na modelu z kulatiny vznikají stojky a sloupky, osy a čepy, zábradlí, antény, držadla, hydraulické pístnice i jednoduché nýty, pokud odřezek jen zapíchnete do navrtaného otvoru a zabrousíte do kupky. Plný průřez navíc snese broušení do hrotu.
Je to nejjednodušší profil, který ale na modelu zastane nejvíc různých věcí. Plný materiál znamená, že kulatina nepraskne při ohybu za studena, dá se brousit do hrotu a po uříznutí má čisté kruhové čelo. Nehodí se tam, kde musí být vidět otvor; na to jsou plastové trubky.
Nejtenčí řady pod jeden milimetr používejte v 1:48 a menších měřítkách na zábradlí, antény a rozvody. Jeden až dva milimetry odpovídají v 1:35 trubce okolo pěti centimetrů, což je typické madlo nebo sloupek. Nad tři milimetry už jde o pilíře, osy kol a hřídele, tedy spíš velká měřítka od 1:24 výš.
Když kulatinu použijete jako čep, vyberte si průměr o jednu velikost menší, než je navrtaný otvor, a vůli dorovnejte barvou. Díl se pak dá před zalepením nastavit. U statických stojek naopak chcete těsné uložení, aby profil držel sám a nemusel se podpírat.
Na věci, které se budou tvarovat do složitějších křivek nebo nesou zatížení – táhla, rozvody, lanka u podvozku – je spolehlivější měděný či mosazný drátek. Plast se po mnoha ohybech zbělí a může se zlomit, kov drží tvar bez pružení zpátky.
Během lepení bývá užitečné model podepřít, aby se stojky nerozjezdily; k tomu slouží stojánky a klipy.