Kladívko na modelářském stole nepůsobí na první pohled logicky, dokud ho jednou nepotřebujete. Pak zjistíte, že bez něj nezatlučete nýt do dřeva, nezarovnáte ohnutý kovový profil, nevyrazíte čep ani nevyklepete tvar do plíšku. Kategorie nabízí drobná kladívka s hlavou z mosazi, která nenechává na materiálu stopy, hodinářská kladívka s malou hmotností pro přesné rány a zatloukací přípravky s vedením, se kterými drobný kolík nezahnete.
Hmotnost a hlava. Běžné ocelové kladivo přenese do drobného dílu příliš mnoho energie a na povrchu kovu nechá otlak. Modelářská kladívka mají hlavu v desítkách gramů, krátkou rukojeť a často materiál hlavy měkčí než materiál obrobku — mosaz se otlačí sama a chrání tak plíšek, trubičku i hranu profilu.
Měkčí hlava rozloží ránu a nepoškodí povrch. Používají se na srovnávání kovových profilů, usazení čepu a opatrné tváření plíšku na opěrné destičce. Pracujete s nimi na tvrdém podkladu, nikoli na dřevěném stole, aby energie zůstala v obrobku.
Velmi malá hmotnost a úzká hlava. Hodí se tam, kde potřebujete mnoho velmi slabých ran s přesným cílem — například při postupném vyklepávání prohnutí nebo při práci s drobným nýtem.
Nástroj, který kolík nebo nýt vede a zároveň umožní tlakem zatlačit ho do podkladu. Používá se u dřevěných konstrukcí, u modelů lodí a všude, kde má být vidět reálný nýt či hřebík, ne jen barevná tečka. Pouzdro drží kolík svisle, takže se neohne, a zásobník s drobnými hřebíčky vám ušetří hledání jednoho kusu v krabičce.
Platí tři zásady. Rána má být krátká a vedená z malé výšky — energie se přidává počtem ran, ne rozmachem. Obrobek musí ležet celou plochou na pevném podkladu, jinak se jen rozkmitá a výsledek nebude nikde. A u nýtu i kolíku se vyplatí otvor předvrtat: materiál pak nepraská a kolík jde rovně, což u tenkých dřevěných lišt rozhoduje mezi hotovým dílem a prasklinou.
Pro ohyb bez rány je lepší volbou nástroj ze sekce ohýbačky a přípravky, který tvar vytvoří plynulým tlakem.