Akrylové barvy jsou dnes v plastikovém modelářství nejrozšířenější skupinou a mají k tomu dobré důvody: rychle zasychají, nezapáchají tak jako rozpouštědlové typy a nářadí po nich vyčistíte bez agresivní chemie. Nabídka je rozdělená podle jednotlivých řad, takže si můžete vybrat sytější barvy pro ruční práci i odstíny namíchané rovnou pro airbrush. Níže je shrnuté, co od akrylu čekat a čím ho doplnit.
Pojivem je akrylátová disperze nebo akrylová pryskyřice, která po odvětrání nosiče vytvoří pružný film. Zaschnutí na povrchu nastává během minut, úplné vytvrzení ale trvá i den: právě proto se maskovací páska lepí až na pořádně vyzrálý nátěr. Film je tenký, takže nezalévá rytou paneláž, a zároveň dost houževnatý, aby snesl manipulaci s modelem.
Hustší řady jsou určené pro štětec a kryjí na jeden až dva tahy. Řidší, pro stříkání připravené odstíny ušetří ředění, ale pro ruční malbu jsou příliš tekuté. Pokud děláte obojí, mívá smysl mít od každé kategorie něco a konzistenci doladit na paletě.
Matné odstíny působí na zmenšeném modelu věrněji, lesklé se používají na lakované plochy, pod obtisky a na čiré díly. Kovové povrchy mívají vlastní pravidla, a proto pro ně existuje samostatná kategorie metalických barev. Barevné přechody a jemné špinění se naopak lépe dělají olejovými barvami.
Většina akrylů snese vodu, kvalitnější výsledek ale dává vlastní ředidlo dané řady. Pomalejší zasychání na štětci řeší retardér, který prodlouží čas na propojení tahů a sníží riziko stop po štětci.
Když potřebujete delší otevřený čas, zatékavost do rýh nebo opravdu tvrdý film, podívejte se na syntetické barvy. Celý přehled typů pojiv a jejich použití nabízí nadřazená kategorie modelářských barev, pro stříkání si pak vybavení doplňte v sekci airbrush.