Maskovací páska je nejpoužívanější pomůcka při barvení vůbec. V nabídce najdete šířky od jednoho milimetru pro tenké linky přes běžné tří až desetimilimetrové role až po široké pásky na zakrytí celých ploch, dále pružné varianty, které se ohnou do obliny bez zvlnění, a sady s několika šířkami pohromadě. Modelářské maskovací pásky se liší hlavně lepivostí a poddajností, a právě to rozhoduje o výsledku.
Šířka je jen první parametr. Druhým je lepivost: musí stačit k utěsnění okraje, ale nesmí být tak silná, aby při odlepení stáhla barvu. Třetím je poddajnost. Běžná rovná páska se při vedení do oblouku zvlní a vytvoří kanálky, kterými barva podteče, zatímco pružná varianta se do křivky ohne hladce.
Na dělení trupu, na rovné pruhy a na zakrytí rovných ploch stačí běžná páska v odpovídající šířce. Okraj přitlačte špejlí po celé délce.
Na trup lodi, na zaoblené křídlo nebo na blatník použijte pružnou variantu. Nejdřív vyznačte tenkou páskou samotnou linii, teprve pak dolepte zbytek plochy širší páskou nebo papírem.
Na volné křivky se páska nehodí. Lepší službu udělají maskovací hmoty, na opakující se vzory pak univerzální masky a šablony.
Další maskovací materiály jsou v nadřazené kategorii maskovací potřeby. Nejvíc práce s páskou dají modely aut s dvoubarevnými karoseriemi a modely lodí s vodoryskou po celém trupu.