Knihy o lodích a ponorkách z edice Kagero jsou podkladem pro stavbu plavidel od torpédoborců po bitevní lodě. Nabídka zahrnuje japonské, ruské, italské, německé i spojenecké jednotky, k tomu archivní soubory shrnující více plavidel do jednoho svazku. Pro lodního modeláře je podstatné, že publikace obvykle řeší konkrétní rok nebo stav plavidla – výzbroj, radary a nástavby se u válečných lodí měnily rychle. Níže vysvětlujeme, jak s tím pracovat.
Jádrem jsou typové monografie jednotlivých plavidel: japonské bitevní lodě a lehké i těžké křižníky, ruské a sovětské torpédoborce a raketové křižníky, italské bitevní lodě a torpédové motorové čluny, německé pancéřové křižníky či britské torpédoborce ve službě jiných námořnictev. Doplňují je vícedílné archivní soubory, které shrnují kratší studie k více plavidlům, a přehledové svazky o bitevních lodích druhé světové války.
U válečných lodí je datum důležitější než u jiné techniky. Stejné plavidlo mělo v roce 1940 jinou protiletadlovou výzbroj, jiné radary a často i jinou kamufláž než v roce 1944. Většina monografií proto v názvu nebo v popisu rok uvádí – a stejnou informaci si ověřte i u stavebnice, aby se obě shodovaly.
Řada svazků obsahuje nákresy a schémata, podle kterých se dá kontrolovat tvar nástaveb a rozmístění výzbroje. Pro dostavbu jsou nejcennější pohledy shora: tam se nejčastěji ukáže, co ve stavebnici chybí, protože horní plochy jsou na hotovém modelu nejvíc vidět.
Fotografie v monografiích obvykle odhalí, kolik na plavidle bylo zábradlí, žebříků a lodních kladek – tedy právě těch prvků, které plastová stavebnice nedokáže zvládnout v reálné tloušťce. Právě tady začíná práce s leptanými díly, tedy fotoleptanými plíšky s jemným reliéfem.
Širší přehled o tom, co edice pokrývá napříč druhy techniky, najdete v celé řadě Kagero.