Dvousložkové tmely na modely se před použitím míchají ze dvou dílů a tvrdnou chemickou reakcí v celém objemu. Oproti tmelům, které jen odvětrají, mají dvě velké přednosti: nestahují se, takže vyplněné místo nepropadne, a dají se použít na doplnění skutečné hmoty, ne jen rýhy. Najdete tu hnětací epoxidové hmoty v několika odstínech i pastovité dvousložkové tmely, které se po vytvrzení řežou, brousí a rytí snášejí stejně jako plast.
Je to hmota na situace, kde jednosložkový tmel nestačí. Chybějící kus krytu, nový detail, který v sadě není, vyplnění dutiny pod resinovým dílem, přechod na dioramatu. Protože reakce probíhá v celém objemu, můžete nanést jednu silnou dávku a mít hotovo — a rozměr vám zůstane, takže se dá na místo pracovat s mírou.
Složky odměřte podle pokynů na balení a prohněťte, dokud hmota není jednolité barvy bez šmouh. Od té chvíle běží pracovní čas — u některých hmot minuty, u jiných desítky minut. Nemíchejte víc, než spotřebujete; zbytek vytvrdne na stole.
Většina hnětacích hmot se dá vyhlazovat navlhčeným nástrojem nebo prstem, voda zabrání lepení. Detail vytvoříte nástroji z kategorie sculpting, strukturu třeba přitlačením pásky nebo síťky. Výhoda je, že dokud hmota netvrdne, můžete tvar zkoušet a opravovat.
Vytvrzená hmota se chová jako tvrdší plast. Hrubý přebytek seberte pilníkem, dorovnejte brusivem a je-li potřeba, protáhněte přes místo paneláž pomocí nástrojů z kategorie rytí & paneláž. Některé hmoty se dají i vrtat, což se hodí u uložení čepu.
Hmoty se nabízejí v několika barvách a není to jen kosmetika. Na světlém plastu uvidíte lépe tmavou hmotu, na tmavém naopak světlou, a při brousení přesně poznáte, kdy jste se dostali na úroveň okolního materiálu. Některé odstíny jsou navíc tvrdší či jemnější, takže se liší i tím, jak drží ostrou hranu a jak se dají vytáhnout do tenké vrstvy.
Na drobné nerovnosti, které zbydou po tvarování, je nejrychlejší tekutý tmel ze sekce tmely.