Acrysion - RLM65 světle modrá

RLM 65 a spodky německých letounů

Bledá modř kryla u německých strojů celou spodní stranu a u typů z konce třicátých let vybíhala vysoko na boky trupu. Nesly ji stíhačky Bf 109 verze E nad Kanálem, bombardéry He 111 a Do 17 i střemhlavé Ju 87 v polském a francouzském tažení. Ve Středomoří se pak držela ještě dlouho poté, co se nad Německem prosadil pozdější, o něco světlejší tón.

Na maketě se nejčastěji používá s tmavými horními plochami, ať už jde o dvojici zelených tónů raných schémat, nebo o pouštní písek se zelenými skvrnami. Hodí se také na plochy křídelních náběhů u strojů, které měly modř zataženou přes celou přední hranu.

Jak s odstínem pracovat

Hranice mezi modrým spodkem a horními plochami byla u dobových strojů většinou rozprášená, u některých jednotek ale ostrá a vedená tvrdou linkou. Před nástřikem se proto vyplatí najít si fotografii konkrétního stroje, protože právě tenhle detail rozhoduje o tom, jak model působí.

Barva se ředí vodou a před prací potřebuje rozmíchat ode dna. Světlá modř bývá málo kryvá, takže se doporučuje jít po tenkých krocích a raději připustit, že vrstev bude víc. Pod potisky se hodí vyhladit povrch lesklým mezinátěrem, jinak se do matné plochy zatáhne okraj obtisku a při pohledu proti světlu se ukáže jeho lem.

Bledou modř využijete i mimo letecké modely. Slouží jako základ pod bílé plochy, které mají zůstat chladné, a hodí se na odlesky ve sklech kabin, kde se nanáší velmi zředěná a jen v náznaku. Právě střídmost tady rozhoduje: přehnaný odlesk zakryje vnitřek kabiny, na kterém se odvedlo nejvíc práce.