Zimmerit byl antimagnetický nátěr německých obrněnců druhé světové války: rýhovaná pasta nanášená na pancíř, která měla zabránit přichycení magnetických náloží. Pro modeláře znamená charakteristický vroubkovaný povrch Tigerů, Pantherů či StuGů z let 1943 a 1944, který běžná stavebnice většinou nemá. Reliéfní sady z této kategorie jej na model přenesou bez zdlouhavého rytí do tmelu; jak vybrat tu správnou, čtěte níže.
Od konce roku 1943 dostávaly německé střední a těžké obrněnce z výroby vrstvu pasty na bázi cementu a pojiva, zbrázděnou hřebenem do rýh či vaflového vzoru. Nemagnetická vrstva zvětšila odstup od oceli natolik, že magnetické kumulativní nálože nedržely. V září 1944 se s nanášením přestalo, mimo jiné kvůli nepodloženým obavám z hořlavosti; pro modeláře tím vzniklo přesně ohraničené období, kdy stroj zimmerit nést musí, a kdy naopak nesmí.
Reliéfní sady se krájejí na pancíře konkrétních kitů, u každé položky proto najdete určenou stavebnici. Vzor i rozteč rýh odpovídají měřítku, od pětatřicetiny po drobnou dvaasedmdesátinu.
Vedle čistého vzoru existují i varianty se stopami bojového opotřebení, kde je vrstva místy odloupnutá až na pancíř. Takový povrch dá weatheringu skvělý základ a stroj vypadá, že má za sebou frontu, ne přehlídku.
Pro stroje, na které sada nevyšla, zůstává klasika: tenká vrstva dvousložkového tmelu a trpělivé rádlování ozubenou špachtlí. Je to pomalejší, zato funguje v libovolném měřítku.
Vhodné předlohy, od Tigeru po Jagdpanther, najdete mezi modely vojenské techniky 1:35; jemné kovové doplňky k nim dodají leptané díly.