RC modely a házedla jsou ta část modelářství, kde se výsledek práce rozjede, rozletí nebo rozplave. Patří sem dálkově ovládaná auta, vrtulník i kvadrokoptéra, pojízdný tank a lodní model, mechanické a chodící roboty, balsová i pěnová házedla, gumáčky a letající drak. Na rozdíl od modelů do vitríny se tyhle stroje staví proto, aby fungovaly venku — a podle toho se také vybírají. Níže najdete rozdíly mezi jednotlivými skupinami a praktické rady, co si k modelu rovnou pořídit.
První skupinou jsou dálkově ovládané modely. Mají vysílač, přijímač, motor a pohyblivé díly, takže jejich život závisí spíš na opatrnosti pilota než na kvalitě lepidla. Druhou skupinou jsou volně letící modely: házedla z balsy nebo lehké pěny, gumáčky s navíjenou vrtulí a kluzáky. Ty nemají elektroniku, letí jen díky vyvážení a profilu křídla.
Dítěti do deseti let sedne házedlo z pěny nebo balsy: složí se za půl hodiny, a když skončí v kopřivách, nic hrozného se nestane. Kdo chce po prvním úspěchu víc, pokračuje k autům a vrtulníkům, kde už je potřeba cit pro plyn a pro přistání. Mechanické modely s nataženým pérkem baví i dospělé — je na nich názorně vidět, jak převody pracují.
Do bytu se vejde malá kvadrokoptéra nebo robot. Auta chtějí asfalt, crawler naopak kameny a hlínu. Házedla potřebují volnou plochu bez stromů, drak otevřené pole a stabilní vítr, lodní model kousek klidné vody. Rybník zarostlý rákosem je horší volba, než se zdá.
Část modelů dostanete hotovou, část jako stavebnici, kterou je nutné slepit a vyvážit. Vždy si ověřte, zda balení obsahuje i pohon, vysílač a baterie. U volně letících modelů rozhoduje hmotnost: pár gramů lepidla navíc umí zkazit celý let.
Pokud hledáte spíš model do vitríny než do vzduchu, zamiřte na plastikové modely: nehýbou se, zato nabízejí nesrovnatelně víc detailu.