1:35 Ostnatý drát moderní typ I

Přehrazená cesta u kontrolního stanoviště

Přejezd hlídaný závorou, betonové zátarasy do šachovnice a mezi nimi natažený ostnatý drát — to je scéna, kterou tenhle doplněk založí. Perimetr současné základny je vděčný námět právě proto, že se v něm potkává těžká technika s docela obyčejnými věcmi: sloupkem zaraženým nakřivo, provizorně přivázaným koncem drátu a cedulí, kterou nikdo nečte.

Moderní ostnatý drát se od válečného liší roztečí ostnů i tím, jak se natahuje. Bývá vypnutý rovněji, často ve třech až pěti řadách nad sebou a v horní partii zalomený směrem ven. Na modelu je proto rozhodující rovnoměrné napětí — jakmile jedna řada prověsí a druhá ne, oko to okamžitě odhalí.

Postup, který se osvědčuje: nejdřív se osadí a nechají zaschnout sloupky, teprve pak se natahuje drát. Konce se navíjejí kolem sloupku pinzetou a zajišťují kapkou vteřinového lepidla nanesenou špendlíkem. Než se drát přilepí, vyplatí se ho nechat den vyrovnaný pod knihou, aby ztratil paměť ze skladování.

Barvení: drát se stříká tmavou základní barvou a rez se buduje pigmenty až po natažení. Řešit korozi předem znamená ji při manipulaci setřít. Sloupky snesou výraznější odstíny než drát sám, protože dřevo i beton na slunci blednou rychleji než ocel.

Oplocení bývá na dioramatu nejkřehčí částí celé scény, a proto se vyplatí rozvrhnout si trasu už na papíře. Nejlépe působí, když drát nekopíruje hranu podložky, ale vstupuje do výjevu šikmo a někde je přerušený. Přetržená řada s ohnutým sloupkem řekne o dění na místě víc než dokonale rovné oplocení po celém obvodu.