Naposledy hledané
Tipy k hledání
Měřítko
Weathering, česky patinování, je to, co z čistě nabarveného modelu udělá stroj s minulostí. Prach ve škvírách, zatmavené panelové linky, odřený lak na nástupní hraně, zaschlé bahno na podvozku — všechno to jsou jednoduché kroky s jasným pořadím. V této sekci najdete washe, filtry, pigmenty, olejové barvy pro patinování, texturovací pasty, chipping přípravky i hotové sety. Níže je návod, čím začít a jak vrstvy neskončí v kaši.
Skutečná technika má po několika měsících provozu jinou barvu, než jakou dostala z lakovny. Slunce odstín vybělí, prach se drží v nýtovaných spojích, mazivo stéká po stěně motoru, od okraje průlezu se lak odře na kov. Weathering tyto jevy napodobuje — a každý z nich má jinou fyziku, takže i jiný materiál.
Klíčové je pořadí vrstev. Nejprve se barva uzavře lakem, aby ji pozdější ředidlo nerozpustilo. Pak přijdou prostupné vrstvy, které mění celkový odstín (filtry), potom lokální zatmavení detailů (washe), poté stékance a šmouhy (olejové barvy), až nakonec suchý prach a bahno (pigmenty a pasty). Odřený lak se naopak dělá už během barvení. Kdo si tohle pořadí rozhodí, většinou si rozmáčí předchozí práci.
Když je model „moc nový“ a barva působí plakátově, hodí se silně ředěná prostupná vrstva, která odstín posune a sjednotí. Tomu slouží filtry.
Panelové linky, nýty, mřížky a veškerá zapuštěná kresba se zatmaví washem — řídkou barvou, která díky kapilárnímu vzlínání sama vteče do rýhy. Vystouplé hrany se naopak zesvětlují suchým štětcem.
Olejové barvy s jemným aplikátorem dělají svislé stékance a mastné šmouhy; schnou pomalu, takže se dlouho rozpracovávají. Pro reálný objem špíny — bahno na pásech, zaschlá hlína v podběhu — se používají texturovací pasty. Suchý prach řeší pigmenty, které se nakonec zafixují.
Patina se nejvíc zhodnotí na modelech vojenské techniky, kde se špína počítá mezi hlavní výrazové prostředky — a na patinovaném stroji postaveném do scény je najednou vidět celý příběh.
