Vlnitý plech (1,5 x 0,50)

Když se u vlnitého plechu sáhne vedle

Bílá deska o rozměru 150 krát 300 milimetrů, příčná vlnovka má rozteč 1,5 mm a hloubku 0,50 mm. Vlna má oblý průřez, ne trapézový, což odpovídá starším plechům z pozinkovaného plátu.

Vybrat hrubost vlnovky je snazší, než ji obhájit. Skutečný profil má rozteč šestasedmdesát milimetrů; po vydělení hodnotou 1,5 vychází zhruba jedna ku padesáti, takže deska sedí ke stavbám v jedna ku osmačtyřiceti a snese i o něco větší zmenšení.

Poučnější je podívat se, co se stane při špatné volbě. Kdyby tatáž deska pokryla kůlnu stavěnou v jedna ku dvaasedmdesáti, znamenala by vlna sto osm milimetrů, tedy o polovinu víc, než jaký profil se skutečně vyrábí. Chyba se přitom neprojeví jako špatný plech, ale jako špatná budova: oko čte velikost stavby podle prvků, jejichž skutečný rozměr zná, a nadměrná vlnovka mu tvrdí, že přístřešek je menší, než jak byl postaven. Totéž platí obráceně, jemnější plech udělá ze stodoly halu.

Oblý průřez se dobře využije při stavbě sudů a nádrží, protože deska se přes vlnu ohýbá snadněji než napříč. Pro ohyb ji stačí položit na měkkou podložku a stáhnout přes válec.

Plot z vlnitého plechu je vděčný objekt právě proto, že se nemusí dělat rovný. Nastříhejte tabule na různou výšku, některé nakloňte, jednu nechte odchlíplou od sloupku a hrany rozstřihněte nepravidelně. Sloupky z hranolku postavte v nestejných rozestupech a jeden nechte vychýlený z osy. Vlnitá plocha navíc dovoluje zkrátit tabuli přesně v dolině vlny, takže i střižená hrana vypadá jako továrně ukončená.