Stavebnice rakousko-uherské stíhačky Phönix D.II v měřítku 1:32, tedy vylepšeného nástupce typu D.I. Rozpětí hotového letounu kolem třiceti centimetrů.
Odpovědné údaje nejsou k dispozici.
Phönix D.II byl přímým pokračováním předchozího typu a odstraňoval jeho hlavní slabinu. Konstruktéři zvětšili křidélka, upravili nosné plochy a přidali výkon, čímž letoun získal lepší stoupavost i ovladatelnost, aniž by přišel o pověstnou odolnost draku. K jednotkám se dostal v průběhu roku 1918, tedy ve chvíli, kdy se boje nad italskou frontou přiostřily a starší stroje už nestačily.
Nasazení typu bylo krátké, zato intenzivní. Stroje chránily vlastní průzkumné letouny, doprovázely bombardovací výpravy a utkávaly se s italskými i britskými stíhači. Několik kusů provozovaly také námořní stanice na jihu monarchie. Po jejím rozpadu převzaly část letounů nástupnické státy a dosloužily u výcvikových útvarů, kde jejich odolnost přišla vhod.
Rozpětí necelých deseti metrů se v měřítku 1:32 promítne do modelu širokého kolem třiceti centimetrů. Tvary jsou hranaté a čitelné, spoje jednoduché a soustava vzpěr přehledná, takže jde o jeden ze schůdnějších letounů své doby. Nejvíc práce si vyžádá natažení výztuh a čistý přechod mezi trupem a kořenem horní plochy, kde se nejvíc pozná trpělivost při broušení.
Zajímavý je i osud typu po zániku státu, pro který vznikl. Letouny, jež měly být během pár měsíců zastaralé, létaly ještě řadu let dál a leckterý se dočkal nátěrů a znaků, jaké jeho konstruktéři nikdy neplánovali.
Naši poradci a znalci sortimentu jsou připraveni odpovídat na Vaše dotazy (Po–Pá, 8–18 hod).
Zeptejte se na co potřebujete, odpovíme co nejdříve.
Texty od zákazníků v poradně odrážejí výhradně názory a stanoviska zákazníků. Společnost MNF trade s.r.o. texty zákazníků předem neschvaluje ani neověřuje.
Zatím zde nejsou žádné dotazy. Buďte první, kdo se zeptá!
