1:32 ALBATROS D III (OAW)

Licenční stroj z východoněmecké továrny

Albatros D III patřil v letech 1917 a 1918 k nejrozšířenějším německým stíhacím letounům. Poznávacím znamením byla štíhlá spodní plocha se dvěma nosníky, díky které měl pilot dolů výborný výhled, a hladký skořepinový trup z překližky. Zkratka v závorce za označením znamená, že kus nepostavila mateřská firma, ale licenční výrobce na východě říše; jeho stroje se lišily tvarem směrovky, uchycením chladiče i drobnostmi v konstrukci křídel.

Maskování rovnou v tkalcovně

Německé letectvo přišlo ke konci války s řešením, které nemá u pozdějších letadel obdoby: krycí vzor se netiskl na hotový letoun, ale rovnou do plátna. Potahová tkanina se dodávala potištěná nepravidelnými pěti nebo čtyřúhelníky v několika barvách a stroj byl pomalovaný ve chvíli, kdy se potáhl. Úspora byla dvojí, protože odpadla práce lakýrníků a hlavně hmotnost několika vrstev barvy, což u dřevěné konstrukce znamenalo znatelný rozdíl. Vzor navíc tříští obrys na drobná pole, takže z větší vzdálenosti se povrch slévá do neurčité šedozelené plochy. Horní a spodní plátno se přitom potiskovalo v odlišných tónech, světlejším dolů a tmavším nahoru.

Obsah sady

V balení jsou dvě masky výsostných znaků. Kříž má rovné hrany a ostré rohy, tedy přesně tvar, u kterého se obtisk na zvlněném potahu nejčastěji zlomí nebo zestříbří. Fólii lze navíc přitisknout do prohlubní mezi žebry potahu, kam by tuhá blána nedosedla.